Ženství – ironie obce

Čtvrtý workshop výzkumné skupiny Hegel v interdisciplinární perspektivě.

Ženství ‒ ironie obce

pátek 11. 1. 2019, 14:15, nám Jana Palacha 2, místnost 217

program zde

Ve srovnání s muži se ženy vyznačují nižší schopností abstrakce, sluší jim to v domácnosti a jsou ztělesněním citových předstupňů duchovnosti. Proto nepřestávají hledat lásku a hodiny si dokáží vyprávět o vztazích. Ze své podstaty jsou pasivní. Přesto je dobré dopřát jim trochu vzdělání, nezapomínejme, že mají vychovávat naše děti. Hegel si za tyto názory vysloužil přízvisko „hrobník ženské emancipace“.
Fakt, že žil v devatenáctém století, zde přitom nemá velkou váhu. Své mládí prožil v revoluční době, v níž Schelling, Schlegel nebo Schleiermacher vymýšleli, jak zapojit co nejvíce žen do veřejného i osobního života. Je zde však přinejmenším jeden doklad toho, že ani Hegel nezůstal revolučním zápalem netknut. Ve Fenomenologii ducha vystupuje Antigona, která se rozchází s archetypem starostlivé matky: je agresivní, odmlouvá mužům a svou svéhlavostí vyprovokuje pád řeckého světa. Podle Hegela se jí nelze divit: Jestliže jsou ženy vyloučeny z veřejnosti, hledají si podloudně způsoby, jak svou moc uplatnit. A jak ji uplatňují? Manipulují muži, kteří se vedeni svým abstraktním myšlením upínají k principům státu, aby pak díky své naivitě podlehli ženské mafii s její sítí rodinných a biologicky podmíněných vazeb.

Cílem workshopu je rozebrat Hegelův citát právě ve vztahu k tenzím, které buduje jeho filosofie. Jak se k sobě mají tvrzení, že antická a jakákoli společnost založená na nerovném vztahu muže a ženy si padnout zasluhuje, s Hegelovým podáním ženy jako předurčené k péči o muže, děti a krb. Jak se Hegelovi daří v současné feministické filosofii? Nalézáme spojení ženy a ironie i v jiných kulturních a náboženských tradicích? A lze vůbec hovořit o „ženách“, nebo musíme připojovat jména a adresy dotyčných?

Workshop se koná za podpory projektu Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě reg.č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734 financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Workshop organizuje výzkumná skupina Hegel v interdisciplinární perspektivě ve spolupráci s Filosofickým spolkem Praxis.

What is HIP about?

What is the purpose of interdisciplinary research other than a coincidental junction of disparate points of view concerning the same subject? Hegel offers a differentiated answer: it is Bildung. This process does not amount only to the specific form of enlightened education—even though this was undoubtedly one of the many goals of Hegel goals, especially in his role as rector and administrator. As a matter of self-cultivation, the idea of Bildung also invites us to look at knowledge as a self-developing and self-correcting exercise by which we gain freedom in both the political and cognitive sense of the word. As such, we can never simply rely on the authority of some specific form of government or scientific approach to the world, but treat worldly phenomena as speaking for themselves, which is the maxim that Goethe influentially phrased in his Farbenlehre. In fact, Hegel’s phenomenological method accords almost literally and quite deliberately with Goethe’s goal, discussing Newton’s mathematical physics alongside Sophocles’ Antigone, recent phrenological research, theories of state or the principles of Christian religion.

Taking inspiration from this endeavour, the research group Hegel in Interdisciplinary Perspective (HIP) commits its members to elaborate on this multidimensional approach not just for the interdisciplinarity’s sake, but as a way of contributing to the “philosophy as its own age comprehended in thought.”