Prof. Eva Voldřichová Beránková, Mgr. Josefína Formanová, Prof. Vojtěch Kolman, Prof. Olga Lomová, Dr. Tereza Matějčková, Mgr. Václav Sklenář
Kampus Hybernská, 18.1. 2023 od 14:00.
„Pro lokaje neexistuje žádný hrdina; nikoli však z toho důvodu, že by hrdina nebyl hrdinou, nýbrž že lokaj je lokajem,“ říká Hegel takřka v závěru Fenomenologie ducha a má zajisté na mysli konkrétní jména, třeba Napoleona, jemuž později bude dělat lokaje Lev Nikolajevič Tolstoj se stále ustupujícím, a proto vítězícím maršálem Kutuzovem. Nietzschovi podobně hrdinskou službu prokáže Cesare Borgia, bez něhož by bylo nebe zvláště nudným místem. Problém hrdinství je zde ale více než osobní, jde o samotný jeho pojem. A ten jako téma zvláště zapadá do dnešní doby kácení model minulosti, ať už jde o zakladatele státu, kteří za důstojnými zevnějšky skrývají zakrvácené ruce a černá srdce, po filmové celebrity obtížené sexuálními a rodinnými skandály.
V našem workshopu chceme jít ale dál a ptát se, zda to není nevyjasněný pojem hrdinství, který vede k nárůstu extremistických postojů, nejen ve smyslu těch, které jsou v markantním rozporu se statusem quo (např. v odmítání soucitu s migranty, šířením poplašných a konspiračních narativů apod.), ale i v neschopnosti tohoto statusu quo na příslušné extrémy adekvátně reagovat tak, aby dále neeskalovaly. Hegelova analýza v odpovědi na tuto otázku může hrát podstatnou roli, když s modernitou, v níž se stále nacházíme, spojuje konec hrdinství klasického typu, jak jej reprezentuje Oidipús. Ten na sebe bere zodpovědnost nejen za své úmysly, ale i za důsledky svých činů, a je tedy z povahy věci tragický. Nová doba, konstatuje Hegel, není tragická, ale svým způsobem trapná, protože za vším nedokáže lokajsky vidět nic jiného než subjektivní omyly a zájmy, tedy prohlásí jakýkoli obecně závazný či zavazující postoj, ať už politický, kognitivní či morální, za partikulární, vedený podlými důvody. A z toho možná pramení i výše uvedená nesmiřitelnost extrémů, resp. extrému a statusu quo, který je tomuto extrému vlastně jen jiným extrémem.
Hegelova medicína je rovněž známá, byť není jasné, zda a jak by ji mělo jít aplikovat: postmoderní hrdinství nesmí být čistě soukromý, individuální výkon, ale výkon kolektivní. V něm by extrémy jistě nezmizely, ale možná by, skrze pochopení vzájemné podmíněnosti, umožnily alespoň nějakou formu udržitelného soužití.
