“[R]ezignaci chápu jako re-signatio – jako ambivalentní pohyb, jímž člověk získává distanci od svého života, uvědomí si to, čím je, uvědomí si, že je vůči svému životu svobodný, a v nějakém ohledu se vrací k tomu, na co původně rezignoval. Situace, v nichž se před rezignací nacházel, nejsou nahodilé, přinejmenším co do jejich formy reflektují to, čím člověk skutečně je. Člověk se tak v re-signaci odtrhává od toho, čím je, a následně se k tomu vrací. Proto bude napříč tímto pojednáním stěžejní pojem negativity, jíž se odlučujeme, a opakování, jímž se vracíme. Ostatně sám výraz re-signatio vyjadřuje ambivalenci čehosi negativního, co je zároveň stvrzeno – je to negativita plodící v sobě pozitivitu.”
