Monotematický blok je věnovaný aforismu z Hegelova soukromého zápisníku, jenž spadá do raného díla, a často je tak považován za svědectví, že „mladý Hegel“ – na rozdíl od „starého Hegela“ – chápal existenciální momenty života i niternou rozervanost bytí vůbec. V době zaznamenání nedatovaného aforismu bylo Hegelovi mezi třiatřiceti a šestatřiceti lety. Aforismus tak vznikl v době, která buď těsně předcházela, anebo se dokonce překrývala s prací na Fenomenologii ducha. Hegel v této době pobýval v tehdejší filosofické metropoli v Jeně a udržoval živé kontakty se stěžejními mysliteli té doby, třeba s Friedrichem Schlegelem, který zde přednášel o transcendentální filosofii a formuloval svou vlastní verzi dialektiky a ironie, nebo s Schellingem, s nímž vedl seminář a založil periodikum Kritisches Journal der Philosophie. Již v této době se Hegel intenzivně zabýval problémy etiky a politiky, o čemž svědčí pojednání System der Sittlichkeitnebo Ueber die wissenschaftliche Behandlungsarten des Naturrechts a jeho intenziv-ní studium díla Niccoly Machiavelliho.
V čísle najdete příspěvky od T. Matějčkové, V. Kolmana, E. Voldřichové-Beránkové, O. Švece, H. Janouška a M. Rittera.
